První vyhrání, z kapsy....

... vyhání. Ano, je to tak. Zatímco první den jsem měl radost ze splněné zakázky hned dopoledne, druhá se zdá býti mnohem složitější. Cíl mého kontraktu má pravděpodobně z domu vykopaný tunel neb nepoužívá žádného vchodu či východu, vlakem jezdí v poštovním voze mezi balíky, tunely metra chodí pěšky, školu opouští kanálem a po lezeckých stěnách se pohybuje pomazán zmizíkem. A tím nechci říct, že bych ho snad nechal projít a nepoznal - na mnoha místech, kterými se měll pohybovat v inkriminovanou dobu prošly maximálně tak dvě tři stařenky o holi či přiopilý kopač kanálů s knírem. Nechci samozřejmě mimikry podceňovati, nicméně myslím, že takhle daleko v maskování má oběť nezachází. A ten jediný švarný junák, který mu byl dokonce trochu podobný, a byl v (ne)správný čas na (ne)správném místě, je mou první obětí z řad civilního obyvatelstva. Zádrhel tedy bude asi někde jinde a měl bych mu urychleně přijít na kloub, jinak se může stát, že díky svému víkendovému (ne)programu mě zablokuje až do pondělí nebo úterý.

Vzpomínám

Vzpomínám, jaké to bylo čekat v zimě a mrazu. Vzpomínám, jaké to bylo blížit se k nic netušící oběti. Vzpomínám, jaké to bylo cítit hebkou kůži na své rukavici. A ty, má první oběti, jsi mi tyhle všechny vzpomínky umožnila prožít znovu, během pár minut dnešního dopoledne, na cestě z tramvaje do bazénu. Vykřikla jsi, jako by tě na nože brali, a přitom tvůj život ukončil dotek jemné bílé rukavice. Spi sladce, já lovím dál...

... and all that jazz

... jazzová hudba, zastřelený pianista, kudrnatý mafián kubánského původu a duchové zabitých z loňského roku, tak začala letošní bitva o nejkrutějšího mafiána. Můj první cíl není příliš opatrný. Fotografické dokumentace mám hodně, příležitosti snad také. Jen doufám, že jsem mafiánské řemeslo po roční pauze a podzimním fiasku příliš nezapoměl. Snad se ukáže, že sólo mi sluší.