Paranoia po mafiánsku..

Už jsem z toho lovení paranoidní... ale asi jinak, než byste čekali. Normálně paranoidní člověk se obává o svůj život. Všude vidí ohrožení, každý kolemjdoucí je potenciální vrah, za každým stromem se skrývá potenciální nebezpečí. Já jsem nenormálně paranoidní. Jak se projevuje nenormální paranoia? Můj vrah mne nezajímá. Už třetí den není schopný ani dát najevo, že by jen tušil kdo jsem, nezahlédl jsem ani známku toho, že by mne někdo sledoval a tu nejlepší přiĺežitost, kterou jsem mu poskytl, vůbec nevyužil. Takže paranoia vypadá úplně jinak - za každým rohem, na každé lavičce, v každé dívce kterou míjím vidím svoji oběť. Jen velmi obtížně odolávám nutkání nasadit hrubou sílu a oddělat každou druhou, kterou potkám. Zatím svou oběť vídám jen v okolí jejího bydliště. Až ji začnu spatřovat po celé Praze, dobrovolně se vydám svému vrahovi, aby ukončil to moje utrpení...

Konečně barevná fotka

Má milá oběti,

fakt, že stále nevím jak vypadáš, mne pěkně drásá. Drásá mě natolik, že jsem dnes provedl další, intenzivnější útok na tvé virtuální ego a když už jsem nebyl úspěšný ve světě reálném, zadařilo se mi aspoň na poli internetovém. Mám konečně tvou barevnou fotografii. Není nic moc, ale lepší než ta šedobílá mazanice na "zakázkové" kartičce. Když už nic jiného, tak snad zabrání dalším případným obětem z řad civilního obyvatelstva.

Ztráty mezi civilisty...

Povzbuzen tím, že přes noc nikdo nezemřel, jsem s východem slunce vyrazil na lov. Vidina snadné kořisti v podobě osamělé dívky na liduprázdné autobusové zastávce mne vyhnala z postele dřív než budík a vyrazil jsem do terénu.

Čekal jsem na svou obět cca půl hodiny a za tu dobu se tou malou nenápadnou autobusovou zastávkou prohnala přibližně stovka lidí. Téměř nulová šance někoho správně identifikovat z rozmazané šedé fotografie. A pak se to stalo - k zastávce se blíží dívka, velké černé brýle, kabela, která mohla (ale nemusela) být stejná jako v sobotu, neustále se rozhlíží a nestoupne si přímo na zastávku, ale postává opodál. Nasadit rukavici, pár rychlých kroků, když se otočí zády a .... zabil jsem nesprávnou. Zklamaně odcházím, když v tu chvíli se na druhé straně zastávky otočí profilem ke mě další postava - ten nos, ta ofina, to by mohla být ona. Opět rychlých pár kroků, hmat ... a opět nesprávná mrtvola.

Tak jsem zvědav má oběti, jak doopravdy vypadáš, a kdy tě najdu.

44 (nebo 43?) hodin života...

Podle hodinek už jsem 44 hodin na živu. No ve skutečnosti je to 43, protože jednu hodinu mého života si až do podzimu půjčil SELČ a sice mi ji vrátí, ale myslím, že to bude bez úroků. Ať tak nebo tak, včera měl můj vrah úžasnou příležitost a nevyužil ji. Dnes to měl o mnoho těžší, ale stále několik šancí bylo. Zase nic. Zítra si myslím neškrtne. Znamená to, že se dožiju úterý? Snad ano, protože to konečně budu mít opět čas vyrazit na lov.

Jo a zajímalo by mne, můj vrahu, zdali jsi už vygooglil tenhle blog, nebo ne...

Fiasko aneb chybami se člověk učí...

Obrovské černé brýle typu "moucha" zakrývající 60 procent tváře, mobilní telefon u ucha zakrývající dalších 20 a pak možná malý kousek obličeje, který by stejně tak mohl patřit dívce z fotografie na mé "zakázce", jako miliónu jiných. Tak jsem se rozhodl, že si tě prověřím, má oběti - když pojedeš domů, tak tě mám. Ale buďto jsi mě prokoukla a schválně jela jinam nebo jsi možná šla taky lovit, možna i pařit kamsi do centra Prahy či na mě byla nastražena volavka a nebo jsem sledoval úplně cizí osobu, kterou baví nosit sluneční brýle v temných pasážích a v metru.

Každopádně jsi pro dnešek unikla. Na další dny se musím lépe připravit. Teď ovšem vzhůru za zábavou (a možná přijde i ..... můj vrah?)

Motiv, příležitost, prostředky...

Dvě hodinky práce se strýčkem googlem, tetičkou mapy.cz a troškou intuice by se daly shrnout asi takto....

• Mám motiv
• Mám příležitost
• Mám prostředky

Tedy všechno co je potřeba k té správné mafiánské vraždě. K tomu mám samozřejmě ještě taky kuráž, nadšení a v neposlední řadě taky bílé rukavičky. Tak možná již zítra odpoledne proliji první krev.

Tak znám svou oběť

Je to tady - letošní mafie začala a já znám svou oběť. Co k ní říct aby ji nevyplašil hned z počátku? Je to žena. Je mladá. Fotku má hezkou. Bydlí 5km od mého bydliště, 11km od mého zaměstnání a kolem jejího domku jezdím tak dvakrát do měsíce, když vyrážím do luftu. Do školy chodí 800m od bytu mé přítelkyně. Má stejný světonázor jako já. Je muzikant jako já. Má smysl pro humor a na mafii je dobře připravená.

Teď ještě zbývá zjistit, kdo je mým vrahem ;)