Vzpomínám

Vzpomínám, jaké to bylo čekat v zimě a mrazu. Vzpomínám, jaké to bylo blížit se k nic netušící oběti. Vzpomínám, jaké to bylo cítit hebkou kůži na své rukavici. A ty, má první oběti, jsi mi tyhle všechny vzpomínky umožnila prožít znovu, během pár minut dnešního dopoledne, na cestě z tramvaje do bazénu. Vykřikla jsi, jako by tě na nože brali, a přitom tvůj život ukončil dotek jemné bílé rukavice. Spi sladce, já lovím dál...