Tak jsem se vám na pár dní odmlčel. Proč? Protože nebylo moc o čem psát. Namísto dramatické honičky Prahou 1, kterou by odstartovalo pozorné poslouchání Rádia 1, mne můj vrah mne nechal být a jel si klidně domů, mimo Prahu. Ani nevím, zda se už vrátil, zem se po něm slehla.
A druhý důvod, proč nebylo o čem psát, byla má oběť. Na internetu po ní nebylo moc stop, informace dodané k "zakázce" také nebyly dvakrát jednoznačné a přesné a lov se moc nedařil. Vinu jsem přisuzoval jen a jen svým špatným analytickým schopnostem a ač jsem inkriminovaný park navštěvoval téměř každý den, ne a ne mou oběť potkat.
Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že vina je úplně někde jinde. Dnes konečně se mi podařilo utrhnout se v ten správný čas a čekat na místě kudy musí projít - a okamžitě jsem byl po zásluze odměněn. Ze školy sice vyšla dívka, která vypadala zcela jinak, nežli na fotce z fotografie, ale informátor potvrdil, že se opravdu jedná o mou oběť. Nechal jsem ji nenápadně projít, a pak ve ztemnělém podchodu do metra zasáhla má rukavice.
A pak to přišlo: "Ale já už jsem mrtvá....."
"Cože?"
"Já před pár dny spáchala sebevraždu."
"Ale mě nová kartička nepřišla a na grafu jsi stále zelená, jako že hraješ..."
"Aha, já říkala svému příteli, aby poslal mail s mou sebevraždou, asi na to zapomněl..."
Zkrátka a dobře - krátký rozhovor objasnil, že zatímco má oběť si myslela, že už je ze hry dávno venku a tak se ani moc nezdržovala s dodržováním svého harmonogramu, já jsem čtyři dny honil jejich stín v místech, kde vůbec nebyla. Z naprosto stejného důvodu pak neaktualizovala svůj program na mafiánském fóru. Nicméně díky nedůslednosti její "herní já" žilo dál a zemřelo teprve mou rukou, kdybych nelovil tak důkladně, zablokovala by mě až do samotného konce. Její smrt si samozřejmě počítám, ostatně zabil jsem ji v terénu a o tom že se pokusila o sebevraždu jsem se dozvěděl až po její smrti....
Apeloval bych tedy tímto na všechny potenciální sebevrahy - buďte důslední. Když už zpácháte sebevraždu, zkontrolujte si, že po vás zbylo žluté kolečko. Jinak komplikujete život svým vrahům a to se přece nedělá.
Takže budiž ti nyní už konečně země lehká, má oběti, dočkala ses smrti i když jinak, nežli jsi zamýšlela a já se pomalu poohlížím po další oběti.
Připravil jsem si pro ní i malou básničku:
Na internetu toho o sobě
sděluješ poměrně dosti,
tak se těším až ti rukavičkou,
zpřelámu tvé krční kosti.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat