O vítězství, prostředcích, deseti mrtvolách, chybách, hře a tak vůbec celkové shrnutí....

Tak poslední okamžik je tu - právě končí Mafie 2008 a já budu moci odložit bílou rukavičku a s pocitem "capo di tuti capi" říct, že letošní ročník Mafie 2008 se mi podařilo splnit celkem deset zakázek, což je nejvíc ze všech letošních mafiánů. Jak je možné, že se tohle podařilo člověku, co hrál tenhle typ hry poprvé v životě? Na to se pokusím najít odpověď v následujících pár odstavcích, takové rekapitulaci mého měsíc trvajícího mafiánského života.

Jak to vlastně všechno začalo? Především přečtením blogu Michaela Corleoneho. Ten mi ukázal jak se tahle hra hraje. Že správná taktika je zabít co nejvíc, předtím, než budu zabit. Že neexistuje účinná obrana. Ale myslím si, že tohle všechno by nestačilo. Z toho jak jsem sledoval hru svých obětí, své diskuse na fóru a hlavně věkové složení všech hráčů, od druhé půlky hry jsem měl pocit, že do téhle hry jdu s vervou a používám prostředky, které ostatní z různých důvodů nepoužívají. Buďto, protože je to nenapadne a nebo protože prostě nemohou. A začal jsem chápat v čem opravdu skvěl loňský úspěch Michaela a Lucille a proč se mi, narozdíl od ostatních, tak daří. Úspěšný mafián, krom dobré taktiky, potřebuje daleko víc - potřebuje mít čas lovit své oběti, potřebuje prostředky, které mu umožní být kdekoliv kdykoliv, potřebuje informace, které lze získat více či méně legální cestou a tyto informace potřebuje mít k dispozici nejen doma, ale i v terénu, potřebuje perfektní mimikry, ať už aby splynul s davem, když loví oběť, nebo aby unikl svému vrahovi, a v neposlední řadě potřebuje obrovskou dávku štěstí. Ale aby to nevypadalo, že se tu chválím - nebyl jsem sám, na grafu se objevilo víc lidí, deroucích se dopředu dechberoucím tempem. Ale jak postupně jeden po druhém umírali, zjistil jsem, že právě při mne pravděpodobně stála ta poslední a možná nejduležitější výbava řádného mafiána - štěstí. Zatímco jedna "sedmička" po druhé se objevovala a následně umírala, mě se dařilo unikat mým vrahům a pravděpodobně to byl ten důvod, proč jsem nakonec nejblíže středu zůstal já a ne některá z mrtvých "sedmiček".

Základní potřebou pro úspěšnou hru je tedy čas. Ten se dá rozdělit na dvě části - čas, kdy člověk dělá "domácí úkoly" (shání informace o obětech, případně o vhodném místě k útoku) a čas, kdy je člověk v akci. Tipoval bych, že podle náročnosti příprava, přesuny a vražda jedné oběti mi zabrala mezi pěti až deseti hodinami na každou oběť, vyjma jediné. Doba klesala a stoupala úměrně jednoduchosti "domácího úkolu" - tam kde bylo možné se dobře připravit, většinou vyšla vražda na první pokus, tam kde bylo z domova méně informací jsem většinou musel vyrazit do akce vícekrát.

Času jsem měl dost. Pracuju na směny a to dvánáctky. Služby mi vyšly tak, že jsem na denní šel v průběhu hry všeho všudy 5x, zbytek byly buďto noční a nebo v druhé části hry jsem měl dokonce nařízenou dovolenou. Kdybych čas od času nemusel řešit nějaké občanské povinnosti, rodinu či přítelkyni a vlastní zábavu, mohl jsem se mafii věnovat téměř nonstop. Měl jsem ovšem několik "nucených" pauz, kdy moje oběť neměla v daný den na kartičce uvedeno nic, a nebo se to málo, co měla, krylo s tím málem co jsem musel dělat já. I tak bych ale řekl, že jsem měl obrovskou výhodu proti všem lidem s pravidelným režimem, ať už školním či pracovním. Přesto jsem mohl volného času využít daleko víc, několikrát jsem se nevydal na lov, protože se mi prostě nechtělo.

Volný čas ovšem není jediná deviza, kterou jsem do hry měl. Další nespornou výhodou je mobilita. Vlastní auto mi jednak dávalo možnost být kdykoliv kdekoliv nezávisle na intervalech a návaznosti pražské MHD, několikrát jsem ho dokonce (více či méně úspěšně) použil k přesunu ve snaze nadběhnout oběti, která mi na jednom místě unikla a počkat si o pár zastávek dál a v neposlední řadě bylo také dobrým úkrytem. Jednak v něm bylo teplo a sucho, což jsem ocenil při nepřízni počásí či v časných ranních hodinách, a za druhé téměř žádná oběť nečekala útok z auta a tak se ukázalo velmi dobrým tahem čekat uvnitř.

Hodně lidí si pravděpodobně říkalo, že v časný ranních hodinách je nikdo lovit nebude. Když se to spojilo s mou ochotou stávat ráno v opravdu nekřesťanské hodiny (klidně i v pět ráno) a možností se v tento čas kamkoliv dopravit, značně se zvýšila šance na úspěšný lov. Stejně tak to bylo s lidmi co chodí do školy pozdě a domnívají se, že jejich vrah už dávno sedí ve školní lavici a nemůže na ně.

Dalším prostředkem, se kterým pracuje každý správný mafián, jsou informace. Je až neuvěřitelné, jak obrovské množství informací se dá různými cestami získat a stejně neuvěřitelné je i to, že jsou lidé, kteří i v dnešní době tomuto obrovskému tlaku odolávají a na internetu o nich není ani zmínka. Přesto bych rád zmínil nejčastější způsoby, jakými se dalo propracovat k detailním informacím. Snad největší bezpečnostní dírou na českém internetu co se soukromých údajů týká, je server spolužáci.cz. Uhodnout jméno či příjmení třídní učitelky není vůbec problém, zvlašť když většina škol má seznamy svých učitelů na internetu. A pak už se otevře útočníkovi celá galerie kontaktů, odkazů a často i množství fotografií. Dalším slabým místem jsou pak messengery jako ICQ či Skype a také lidé sami sebe rádi prezentují (jako ja? ;) a tak je dobrým zdrojem Google Picasa a nebo Líbím Se Ti. Když nepomohlo tohle, můžete použít třeba Zlaté stránky a nebo Obchodní rejstřík (nemá tatínek náhodou soukromou firmu?). Mapy.cz vám pak pomohou najít nejpravděpodobnější cesty, rozložení zastávek, vhodné místo pro zaparkování auta a ve spojení s jízdními řády pražské MHD vám dají i přehled o pravděpodobné době přesunu oběti. Tím pádem můžete čekat i tam, kde to na kartičce neuvádí.

K čemu by ovšem byly informace, kdyby je člověk nemohl mít s sebou v terénu. Vždy a všude s sebou mám PDA s mobilním internetem a tedy přístup k mafiánskému fóru a grafu, rozvrhům hodin a škol a také možnost tahat s sebou barevné fotografie ve vysokém rozlišení. Všechny ty vzdálené a neznáme končiny Prahy pak dokáže spolehlivě najít satelitní navigace a to včetně čísel domů a ta samá navigace pomůže najít nejrychlejší cestu z těhle končin, pokud je potřeba například někomu nadběhnout, protože zrovna tady vám utekl.

Nicméně když se tady rozepisuji, jaké jsem měl možnosti a prostředky, zcela jistě všechny čtenáře napadá, proč jsem vlastně ulovil jen deset obětí?

Odpověď je jednoduchá - jako mafián, který hrál letos poprvé, jsem udělal obrovské množství chyb - mnoho obětí jsem ulovil až napodruhé nebo napotřetí, prostě protože jsem na to poprvé šel špatně. Zkušenosti prostě vydají za mnohem víc nežli čas, prostředky a štěstí dohromady. A asi bych to nebyl já, kdybych se o ty chyby nepodělil. Takže jsem se rozhodl, že k tomuhle povídání přidám i malou rekapitulaci těch chyb, třeba to někomu pomůže v dalších ročnících.

1. chyba - Hned u první oběti jsem si chtěl být jistý a tak jsem nezaútočil hned, ale nejprve jsem ji chvilku sledoval. Na Můstku mi zmizela a šance byla promarněna. Stálo mne to 36 hodin do další šance.
2. chyba - Podnikal jsem už třetí útok na svou první oběť a stále jsem spoléhal jen na tři nicmoc fotografie a to že ji poznám. Kdybych se rovnou rozhodl požádat o pomoc její spolužáky, jak jsem to udělal o den později, ušetřil bych si 24 hodin.
3. chyba - Použil jsem na druhou oběť stejnou taktiku, která měla úspěch na oběť první. Jenže kluci s holkama v prváku mezi sebou mají jiné vztahy, nežli kluci maturanti mezi sebou. Zbytečně jsem se prozradil a to mne stálo 16 hodin do dalšího útoku.
4. chyba - Při honičce má oběť odhodila tašku. První reakce "on se pro ni musí vrátit" byla chybná a stála mne 8 hodin času, protože se sice vrátil, ale s rukavičkou na ruce.
5. chyba - Má čtvrá oběť - z juda, kde jsem na něj čekal, vycházejí dva lidé, kteří odpovídají popisu. Jeden z nich sedá do auta, druhý odjíždí tramvají. Namísto toho, abych využil auta a rychle se přesunul před jeho dům, kde jsem se určitě musel s jedním z nich potkat, jsem se vydal sledovat toho v tramvaji. Byl to samozřejmě ten druhý. To mě stálo přes 24 hodin.
6. chyba - Vím, že musím svou šestou obět zasáhnout, jinak nebudu moct útočit celý víkend. Špatně udělaný domácí úkol (nevšiml jsem si celé galerie fotek na stránkách školy) způsobil, že jsem si nevšilm výrazného rysu - malé postavy. Díky tomu mi unikl a ztratil jsem celých 72 hodin, než jsem mohl zaútočit znovu.
7. chyba - Sedmá oběť. Opět špatně udělaný domácí úkol - nevšiml jsem si, že má ve třídě jmenovkyni a vyrazil jsem do terénu vybaven fotografiemi jiné osoby. Samozřejmě jsem zaútočil špatně. Ta pak kamarádku varovala a já ztratil 18 hodin.
8. chyba - Přestože jsem měl dost známých na příslušné fakultě, neporadil jsem se s nimi ohledně rozvrhu a útočil jsem ve zcela špatné učebně. Nejvíce mne mrzí, že jsem tuhle chybu opakoval u dvou obětí - u osmé a u desáté. V obou případech mne stála sice jen cca 6 hodin, ale nemusela se stát.

V průměru jsem tedy téměř u každé oběti udělal jednu vážnou chybu a ztratil cca 8 a půl dne čitého času (tedy víc jak čtvrtinu hry) čekáním na další příležitosti. Myslím si, že pokud by se někdo hře věnoval se stejnými prostředky jako já, pouze naplno a bez chyb, dosažená čísla by mohla být daleko vyšší.

A aby ta rekapitulace byla kompletní, ještě bych přihodil pár pozdravů svým obětem.
RKU - Byla jsi moje první a dala jsi mi zabrat. Fotky vypadaly jinak, nežli jsi vypadala ve skutečnosti, ale bylo super objevovat díky tobě jak vlastně mafie funguje
(úspěšný byl 4. útok)
LVG - Díky za skvělé souboje a honičky, byl jsi asi nejlépe hrající oběť, jakou jsem měl, hrál jsi tvrdě a přitom čestně.
(úspěšný byl 3. útok)
PJX - Sorry, za překvapení v baru Krásny ztráty. Vím, že jsi čekal někoho jiného, ale nešlo odolat, díky.
(úspěch napoprvé)
TSF - Díky za skvělý souboj pod umělou stěnou a taky díky za super honičku s tramvají, ve které jsi nakonec vlastně neseděl.
(úspěšný byl 3. útok)
ITV - Díky za žluté botky, rudé vlasy, výrázné náušnice, krasně jsi mi to ulehčila.
(úspěch napoprvé)
JVD - Díky za zašpuntování, donutils mne aspon na dva dny si od mafiánského šílenství oddechnout. A za pěknou bezstarostnou chůzi před školou to ráno, kdy jsem tě zabil.
(úspěch napodruhé)
AFU - Díky za trapas, kdy jsem přepadl tvou spolužačku kvůli stejnému jménu a pak za odpoledne plné vzteku, kdy jsem musel čekat v Thomayerově nemocnici a věděl, že jsi asi 4x byla na místech, která odtamtud byla 10 minut autem a já nemohl odjet.
(úšpěch napodruhé)
PKI - Díky za změnu, už jsem byl zoufalý z lovení středoškoláků a výlet na vysokoškolskou půdu a vražda v posluchárně byly příjemnou změnou. Šklebení se nepomohlo.
(úspěch napodruhé)
NPA - Tobě jako jediné moc nepoděkuji, to že jsi vlastně "nehrála" mě stálo pár dnů...
(úspěch až 5. útok)
MLA - Díky za příjemnou změnu po dlouhém čekání a celkem jednoduchou vraždičku, která nevyžadovala moc úsilí
(úspěšný byl 3. útok)
HTI - Gratuluju ti, odolala jsi celkem 4 útokům, zajímalo by mne, zdali jsi o tom věděla.

A v neposlední řadě taky díky mým vrahům, že se jim nepodařilo mne zabít a také to úplně největší díky organizátorům za tuhle naprosto skvělou hru.