Mít zdroj uvnitř se vyplácí. I když je to tak obrovská instituce, jakou navštěvovala moje oběť. Po zjištění, jakou školu moje oběť navštěvuje, stačil jediný telefon, a měl jsem k dispozici kompletní rozvrh hodin (i když jak později uvidíte, dost nepřesný) včetně učeben. Také jsem obdržel veledůležitou informaci, že na vrátnici stačí říct, že jdu za mým informátorem a vrátná mě pustí, i kdyby zrovna v práci nebyl. Na kartičce sice dotyčný měl nehezký škleb, ale někdo jiný naštěstí už odvedl práci za mne a na mafiánském fóru dal odkaz na pěknou barevnou čistou fotečku. Byl jsem tedy připraven do akce.
První pokus jsem naplánoval na druhý den ráno. Onen zdroj opravdu nebyl ráno přítomen a tak jsem se musel spolehnout na to, že mi nelhal a průchod vrátnicí bude hladký. Vrátná byla velmi ochotná a ihned mě chtěla vpustit. Byla ovšem ochotná až moc - ptala se hned, jestli vím cestu, případně že stačí, když řeknu jméno a ona mi najde číslo kanceláře nebo mi dotyčného zavolá. Bohužel můj zdroj pracuje na místě jako externista a nešel dohledat v místním telefoním seznamu. Po zdlouhavém vysvětlování jsem se s ním spojil mobilem, on mi nadiktoval číslo kanceláře, milá paní vrátná si ho rukou dopsala do telefoního seznamu a s úsměvem mne vpustila dál. Je to opravdu zajímavé zabezpečení, kdybych býval měl na druhém konci toho telefonu někoho úplně cizího, a číslo kanceláře si vymyslel, tak bych ani nepotřeboval člověka zevnitř a dostal bych se tam také raz dva.
Dle získaného rozvrhu jsem vysupěl do schodech do příslušného patra a čekal před učebnou. Informace z kartičky se trošku rozcházely s informacemi z rozvrhu a tak jsem hlídal jak lidi vcházející do učebny, tak lidi vycházející. Žádný bohužel nevypadal jako muž z barevné fotky a studenti v učebně ani nevěděli, že by s nimi měl do kruhu chodit někdo toho jména.
Vrátil jsem se tedy ven, rozloučil se s paní vrátnou a zoufal si, že mám nového špunta. Odpoledne mám pouze jedinou hodinku volna a v té nestihnu dojed na místo, znovu absolvovat anabázi na vrátnici, zabít a vrátit se zpět. V odpoledních hodinách mi ovšem zazvonil telefon a můj "insider" se ptal, jak jsem byl úspěšný. Popsal jsem mu neúspěch v učebně a on mne nabídl, že mne odpoledne do budovy protáhne on. Tím se potřebný časový interval snížil natolik, že jsem to risknul a vyrazil. Na místo jsem se dostal přesně ve chvíli kdy skončila přednáška. V nastalém zmatku jsem sešel až dolů pod tabuli, zatímco můj spojenec se jal prohledávat sál zhora. Prohledávat ale ani nezačal, a už bylo vyhráno - s dotyčným se málem srazil u vchodu. Pak už stačil jen nenápadný signál přes celou posluchárnu, protlačit se úzkými lavicemi plnými studentů a použít bílou rukavici.
Děkuji ti, můj anonymní informátore, odvedl jsi skvělou práci a já si díky tobě připisuji osmý skalp.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat